Arboretum Nový Dvůr

Arboretum Nový Dvůr je jedním z šesti expozičních areálů Slezského zemského muzea. Jedná se prakticky o botanickou zahradu se speciálním zájmem o dendrologii. V rámci muzea má výsadní postavení – žádná jiná část instituce totiž nespravuje živé sbírky. Z toho vychází i řada odlišností a zajímavých otázek, které možná pro návštěvníka nejsou tak samozřejmé: pokud je základem muzejní péče o sbírkový předmět snaha o jeho zachování v původní podobě, v arboretu naopak usilujeme o růst a vývoj našich sbírkových kusů.\r\nArboretum je otevřeno celoročně, protože v něm najdete spoustu zajímavostí i v době, kdy byste to možná nečekali.\r\nVznik arboreta je úzce spjat s majitelem novodvorského panství Quido Riedlem (1878–1946). Za svého působení v Novém Dvoře (1906–1928) vytvořil na nevelké ploše 1,8 hektaru s vytříbeným vkusem přírodně-krajinářský park, ve kterém bylo vysazeno na 500 druhů a kultivarů domácích a cizokrajných dřevin. Tento park se stal základem dnešního arboreta a tvoří historickou část dendrologické expozice, která se postupně rozrostla až na současných 23 hektarů. V roce 1928 odchází Quido Riedel zpět do rodné Bílé Lhoty u Litovle, kde na ploše necelých 3 hektarů buduje obdobně působivý park s bohatou sbírkou dřevin, jež se později stává základem Arboreta Bílá Lhota. Novodvorské panství přenechává své dceři Alžbětě Schubertové (roz. Riedlové) a zeti Walterovi Schubertovi, kteří se o park starají až do konce 2. světové války.\r\nOdchodem Quido Riedla zahradně architektonická koncepce značně utrpěla, rozvoj kompozice stagnoval a dále se nerozvíjel. Péče o park se omezila pouze na nejnutnější údržbu. V poválečném období se v objektech a areálu novodvorského panství vystřídalo mnoho správců, načež park pozbyl odborného dohledu a následkem rychlého zarůstání náletovými dřevinami zcela zpustl. \r\nObrat ve vývoji nastal až v roce 1958, kdy byl areál – jeden z dendrologicky nejcennějších parkových objektů ve Slezsku – postoupen Slezskému zemskému muzeu, které zde zřizuje arboretum. Historická část dendrologické expozice zůstává zachována v přírodně krajinářském duchu a vedle sbírkové hodnoty zastoupených dřevin je nesmírně cenná jedinečností řešení zahradně architektonické kompozice. Základní kostru tvoří vzrostlé, solitérně či skupinkově rostoucí borovice “Heraltického ekotypu“, popřípadě její rozvolněné porosty, které se střídají s otevřenými prostory trávníkových ploch. Kompoziční řešení skýtá unikátní průhledy na kombinace dřevin, vzájemně kontrastující svou strukturou, texturou, habitusem, podzimním vybarvením či barvou a intenzitou kvetení.\r\nNově zakládané části dendrologické expozice již vychází z odlišné koncepce. Celková kompozice je zde podřízena členění parku do geografických celků pod názvem „Dřeviny pěti světadílů“ utvářených z druhů geograficky příbuzných. V letech 1967–1970 došlo na ploše 1300 m2 k výstavbě rozsáhlého skleníkového areálu s expozicí subtropických a tropických rostlin, která sloužila návštěvníkům po dobu 30 let. Z důvodu špatného technického stavu byla v roce 2000 zdemolována a následně byl postaven pěstební skleník s provozním zázemím. V roce 2010 byla pro veřejnost zpřístupněna část pěstebního skleníku formou menší skleníkové expozice.\r\n