Zámecký park nového zámku v Hořovicích

Park nového zámku v Hořovicích. Nejstarší zmínky o sadu, později ovocné zahradě, pocházejí z období kolem roku 1520 (Panenka 1980). Velký zámecký park u „Nového zámku“ byl založen krátce po dostavění zámku za hraběte Norberta Václava Vrbny. Projekt vypracoval tyrolský rodák, malíř, inženýr a zahradní architekt Jan Ferdinand Schor (1686 – 1767). Datum zahájení prvních terénních úprav, spojených s budováním parku, spadá do období 1709 – 1714 (Vrba 1950). Původní koncepce měla ráz francouzského parkového slohu. Svědčí o tom nádvoří zámku, které mívalo květinovou výzdobu, osa parku s mohutnou alejí lip, která ústí v jedinečně výtvarně hodnotnou tzv. „Sluneční branou“ do volné přírody. Na hlavní osu navazovaly cesty vedlejší, které byly lemovány živými stříhanými stěnami pravděpodobně z habrů, nebo javorů. Rovnoběžně s hlavní osou parku vedla loubí rovněž ze stříhaných dřevin. Podle orientačního plánu Františka Fíkara (Fíkar 1892) byl uprostřed parku bazén (stav k roku 1756) obklopený čtyřmi pavilóny. Kolem roku 1800 za hraběte Rudolfa z Vrbna byla provedena poměrně citlivá úprava francouzského parku na park přírodně krajinářský, přičemž hlavní lipová alej a ostatní cesty zůstaly zachovány. Přeměna slohu parku byla spojena s některými terénními úpravami v jižní a jihovýchodní části. Při těchto úpravách byly porušeny souvislé vrstvy břidlic, takže dešťová voda z výše položených míst začala prosakovat do trávníkových ploch. (Zendřej 1964) Roku 1867 byl park zřízením drenáží odvodněn. Podstatnější úpravy byly provedeny v letech 1889 – 1890 a týkaly se hlavně západní a severozápadní části. Do volné plochy trávníků (do středů a rohů) byly vysazeny tvarované dřeviny a na místo loubí byl vytvořen komplex ornamentálních květinových záhonů. Před vchody do loubí byly vysazeny dva kruhové rondely z jírovců. Tyto úpravy bezprostředně souvisely s odhalením sochy Fridricha Wilhelma Hessenského, prvního německého majitele panství od roku 1852. Sochu vytvořil sochař Jindřich Nater z Vídně (model sochy vystaven v expozici zámku.) Další úpravy za dědiců knížete Fridricha Wilhelma Hessenského, byly poznamenány necitlivostí a nedostatkem odbornosti. V letech 1908 – 1917 byl vybudován obdélníkový rybník za zámkem vlevo od osové aleje. Plocha dna rybníka byla 3 760 m2 a hloubka 0,80 m. Z vykopaného materiálu byla nad severozápadní hrází rybníka upravena dvoustupňová terasa, zpevněná na vnější straně výsadbou dřevin a na vnitřní straně vydrnováním. V důsledku špatně provedených betonářských prací rybník ztrácel vodu. Proto byl o několik let později beton vytrhán a dno rybníka zatravněno. Poplatné zájmům majitele zámku bylo i vybudování tenisového kurtu ve východní části parku vlevo od osové aleje roku 1909 a dalších staveb, které převážně již zanikly nebo jsou v dezolátním stavu. Za posledního majitele Jindřich Schaumburka byl v letech 1939 – 1940 vybudován bazén na koupání na jižní straně parku. Po roce 1945 se stává park volně přístupný, konají se zde veřejné „kulturní“ akce (lidové veselice, shromáždění, apod.) a tímto provozem a téměř bez údržby park velmi trpí. V roce 1950 a dalších letech nemá park žádnou stálou pracovní sílu. Roku 1958 přešel park společně s ostatním do vlastnictví tehdejšího KNV. V roce 1959 v důsledku nutnosti vybudovat silnici k nové nemocnici byl park zmenšen o několik desítek čtverečních metrů v severovýchodním cípu. V této části bylo zničeno asi 160 m zděného oplocení. Prováděcí firma měla v podmínkách znovuvybudování zděného oplocení v nové trase; k tomu však již nikdy nedošlo.