Zámecký park Vrchotovy Janovice - Národní muzeum

Prostor zámeckého parku ve Vrchotových Janovicích se začal vytvářet ve 2. polovině 16. století, kdy páni z Říčan měnili středověkou vodní tvrz v pohodlnější renesanční zámeček. Ale až ve 20. letech
19. století založil hrabě Josef Vratislav z Mitrovic (1775–1849) v blízkosti svého sídla nevelkou okrasnou zahradu. Nedlouho potom, díky nadšení a úsilí jeho nejmladšího syna Josefa Xavera (1818–1869), prošel prostor jihovýchodně od zámku velkou změnou – vznikl tam anglický park.
V r. 1879 koupil janovické panství rytíř Karel Nádherný z Borutína (1849–1895) a na základě návrhů zahradního architekta Eduarda Fialy (1855-1924) se pustil do úprav parku. Jeho zákoutí získala nový smysl, který souvisel s životem rodiny: dětem pro radost byl kuželník, altánek Sidonienhaus nebo hřiště. Vznikla nová posezení – pro hosty a přátele. Park se zvětšil o prostor vysušeného Městečského rybníka – získal tak sad a zelinářskou zahradu.
Bezprostřední vliv na současnou podobu parku měly dvě ze tří dětí rytíře Karla Nádherného, dvojčata Karel a Sidonie – ale především Sidonie (1885-1950). Narodila se v janovickém zámku a k parku měla vřelý vztah. Péči o něj brala jako své životní poslání.
Spolu s bratrem pracovala v letech 1922-1932 vedena radami botanika a zahradního architekta Camillo Schneidera (1876–1951). V r. 1930 bylo na terasách v severovýchodní části parku založeno rozsáhlé alpinum díky spolupráci s proslulým znalcem skalniček hrabětem Herbertem Schaffgotschem (1860-1943) z Purgstallu.
Sidonie byla nadaná a vzdělaná žena, s velkým osobním kouzlem – ve 20. a 30. letech minulého století se v Janovicích setkávala se svými hosty – přijížděl Rainer M. Rilke, Karl Kraus, Viktor Stretti, Antonín Podlaha, Adolf Loos, Camillo Schneider, Mechtilda Lichnowská, Václav Wagner.
Na jaře r. 1944 musela Sidonie odejít ze zámku a opustit park. Vystěhované Janovice se staly součástí německého vojenského prostoru.
Její snaha uvést po válce zanedbaný park do pořádku byla intenzívní, statečná, ale marná, v r. 1949 odešla do exilu a rok poté zemřela. Park byl zestátněn a během 50. let velice zpustl. Zachránilo ho až Národní muzeum, do jehož správy přešel spolu se zámkem v r. 1957. Díky pravidelné péči se dočkal
v poměrně dobrém stavu přelomového roku 1990. Rehabilitace probíhá postupně – tak, jak se daří získávat na jednotlivé práce finanční prostředky. Jejím záměrem je obnova jeho charakteru
z doby Sidonie Nádherné z Borutína.